Za tu krátkou dobu, co jsem v Mexiku, jsem přišla asi na milión věcí, ve kterých se Mexičané zásadně od Evropanů liší.
Třeba mexické jídlo. Čili je úplně všude, dávají ho na ovoce, na bonbóny, na chipsy, na popcorn, čokoláda s čili, ledová tříšť s čili, káva s čili, …
Co se týče doby, kdy jedí, tak snídaně je obvykle kolem jedenácté, je to většinou tortilla se sýrem – „Quesadilla“, tortilla plněná smaženými vajíčky, párky „salchichas“ a ovoce (mají tady spoustu manga, papáyu a žlutý meloun.)
Celé dopoledne většinou nic nejedí a oběd mají kolem čtvrté hodiny. Místo polévky, nebo předkrmu, mají nějaké normální jídlo, takže mají dva hlavní chody a místo sladkosti si dají ovoce.
Večeří tak po jedenácté hodině v noci, obvykle až tak před dvanáctou, a jejich večeře je toast, nebo smažená vajíčka.
Opravdu odporné jídlo, ale pochoutka Mexičanů je takzvaný „Esquitel“, můžete ho koupit snad v každé ulici u pouličních prodavačů jídla. Vypadá to asi takhle - vezmou plastový kelímek, na dno dají vařenou kukuřici, napatlají na ní vrstvu majonézy, postrouhají citrónovou kůrou, další vrstvu kukuřice, další majonézu, citrónovou kůru, pokapají to šťávou z limetky a posypou ČILI. Fuj.
Dále:
Mexičané si nikdy v domě nesundávají boty, klidně celý den chodí v kozačkách po domě, do koupelny, do pokoje a bez ostychu si v nich lehnou i na pohovku.
Mluví a smějí se strašlivě nahlas. Když slyšíte někoho doma mluvit, nebo se smát, je to jako by vám to mělo utrhnout uši (až na naší hospodyni Julii, která mluví potichu a není jí rozumět ani slovo), a o to horší je to na místech, kde se sejde víc Mexičanů a snaží se navzájem překřičet.
Všichni Mexičané jsou strašně přátelští, takže když jdou po ulici a potkají někoho alespoň trochu známého, obejmou se, a dají si pusu na tvář. Když Mexičan přijde na návštěvu a zná alespoň jednoho člověka, obejde všechny v místnosti a pozdraví je pusou na tvář, a ikdyby se zdržel třeba jenom dvě minuty, udělá to samé i na odchodu.
náš pes Zucky
Žádné komentáře:
Okomentovat