úterý 23. srpna 2011

Týden třetí a první sen ve španělštině

Když jsem začala psát tenhle blog, zapřísahala jsem se, že si každý týden najdu alespoň chvíli volného času, abych napsala co je nového, co se se mnou děje. Po prvním týdnu zde jsem zjistila, že to nebude úplně jednoduchý úkol.
Život v Mexiku je totiž dost vyčerpávající, ale krásným způsobem. Pořád se něco děje a občas si i přejete, aby Vás dnes nikdo nepozval na fiestu, protože byste jednou chtěli spát víc než šest hodin a když už si myslíte, že dneska zůstanete sedět doma a dívat se na televizi, tak jste na omylu.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli je ještě něco, kromě jídla, co na životě v Mexiku úplně nemusím.
Po dlouhém přemýšlení jsem přišla na jedinou věc.
Nedochvilnost, aneb "mañana, mañana"
To co se o Mexičanech říká, je v realitě ještě mnohem horší.
Neříkám, že jsou všichni takoví, ale valná většina obyvatel, přinejmenším mého města, určitě. Když mi moje rodina řekne, že vyrážíme do školy v sedm nula pět, protože vědí, že mexická doprava Vám jinak neumožní do školy přijít včas,  a  nedočkavě připraveni přešlapujete u dveří v daný čas a doufáte, že vyrazíte opravdu pět minut po sedmé, dočkáte se jedině zklamání.  Vyrazíte nejméně o deset minut později a v půl, kdy začíná škola, pořád sedíte v autě, uvízlém v koloně aut, ve kterých sedí ostatní spolužáci. Polovina lidí ze třídy pak není vpuštěna na hodinu, protože pokud se zpozdíte o více než pět minut, nemáte právo se připojit k vyučování. Oni si z toho ale nic nedělají, a jdou se nasnídat do školní kafeterie.
20. srpna
První distriktní konference
V sobotu jsem se potkala se všemi ostatními výměnnými studenty z D.F. (Mexico city) a okolí.
Konference se konala v centru hlavního města a my přišli, jak jinak, než o čtvrt hodiny později.
Naštěstí to nikdo ani  nepostřehl. Postupně se představili studenti z různých zemí. Německo, Francie, Spojené státy, Brazílie, Taiwan, Kanada, Estonsko, Finsko, Japonsko, a protože jsem jediná studentka z České republiky, všichni si ze mě dělali legraci, že se na mě určitě zapomene. A stalo se.
Potom pro nás Rotary připravilo mexický oběd a tančili jsme na typické tóny mexických hudebníků „MARIACHI“.

¨
Exchangers
Toluca

mexičtí hudebníci
Mariachi

District 4170

Pia, výměnná studentka z Německa

Pia a Karin, výměnná studentka z Estonska

Umyjte si ruce před jídlem a po záchodě




První sen ve španělštině
Hodně ex-výměnných studentů mi říkalo, že budu dostatečně sžitá s Mexikem, až se mi bude zdát sen ve španělštině. A je to tady. Dneska se mi zdálo, že jsem se vrátila zpátky domů a všichni tam mluvili španělsky, a já jsem brečela, protože mi přišlo, že jsem byla v Mexiku strašně krátkou dobu. Dneska jsem byla opravdu ráda, že jsem se probudila a byla jsem zpátky ve své mexické posteli.




Tři týdny v Mexiku
Despedida
Rozlučková párty mojí host.sestry


8. srpna
První školní den
Puebla

čtvrtek 11. srpna 2011

mis cumpleaños maxicanos.

11. srpna 2011


Je jedenáctého srpna, moje narozeniny.  Nečekala jsem, že by si na to vůbec někdo kromě mojí host-rodiny v Mexiku vzpomněl. Ráno jsem vstala a slyšela jsem, že mi moje host rodina pustila "mananitas", něco jako mexické "hodně štěstí zdraví". Předali mi dárek a vyrazili jsme do školy.
Spolužáci nezklamali, všichni věděli, že mám narozeniny. Když mě naše školní koordinátorka přivedla do vedlejší třídy, všichni mi začali přát, anižbych je předtím znala. Nebo možná znala, protože, ikdyž se to nezdá, nakonec Vám stejně ty mexické tváře splynou dohromady a jména taky tak. Polovina lidí se jmenuje Omar a polovina Alejandro.
Od spolužáků jsem dostala dokonce i kytky.
Odpoledne jsme byli s rodinou na obědě, číšníci mi zpívalia přáli, a dostala jsem moučník s nápisem "felicidades".
Byly to úžasný narozeniny.
Miluju Mexiko




úterý 9. srpna 2011

Pueblita, Cholula a první den ve škole



cvrčci, mňamka

nopal




Aztékové postavili v Pueble 365 chrámů, na každý den v Aztéckém kalendáři jeden.
Když Mexiko dobyli Španělé, všechny chrámy předělali na kostely.
Nyní je v Pueble 365 kostelů.



Aztécké pyramidy v Cholule




První školní den
9. srpna 2011

Dneska byl můj první den v mexické škole.
Moje škola, Tec Milenio, je ta nejhezčí, nejmodernější škola co jsem kdy viděla, velké atrium, velká jídelna, velká zahrada, na každém patře ozbrojený policista.
Když jsme si šly koupit svačinu a vešly jsme do jídelny, moje host-sestra se na mě ušklíbla a já zjistila, že všechny hlavy jsou otočené naším směrem. Vysvětlila mi, že sice nejsem jediná výměnná studentka na škole, ale že jsem jediná blondýna v celé budově, že jsem prostě "jiná" a že je normální, že všechny pozornost je upřená na mě.  Zbytek dne za ní chodili spolužáci, ať jim představí svojí kamarádku.
Jinak polovina předmětů je vyučovaná v angličtině, takže se můžu i zapojit.
Vyučovací hodiny v Mexiku jsou dlouhé hodinu a půl, nebo dvě hodiny, a protože tak dlouho nikdo nedokáže dávat pozor, tak se třeba uprostřed hodiny zvedneme a spolu s profesorkou tančíme, a kdo zlobí, musí jít tančit před tabuli.
Za den se nám vystřídají tři, nebo čtyři předměty a dohromady jich máme osm.
Vyučování začíná v půl sedmé.
Jinak jsou všichni jsou strašně milí a přátelští.
Mexiko je prostě SUPER!

sobota 6. srpna 2011

Narozeniny host- babičky

video
Celou sobotu jsme strávili v Mexico city na oslavě mojí host-babičky, a v restauraci kde jsme oslavovali byli  mexičtí  muzikanti.
-Začátek je z tradiční mexické písničky "guapas sirenas" ("krásné mořské panny")  a pak zpívají
"Eva es una linda sirenita de Checoslovakia" (" Eva je pěkná mořská panna z Československa")-

metepec.



host- bratránek

studenti v Mexico city,čekající před vysokou školou, aby se na ně dostala řada u přijíímaček.

Iglesia del Calvario

Sirena de Metepec

Mexická svatba

Árbol de la vida


Symbol nezávislosti
strom života












pátek 5. srpna 2011

la vida en méxico. 2

Za tu krátkou dobu, co  jsem v Mexiku, jsem přišla asi na milión věcí, ve kterých se Mexičané zásadně  od Evropanů liší.
Třeba mexické jídlo. Čili je úplně všude, dávají ho na ovoce, na bonbóny, na chipsy, na popcorn, čokoláda s čili, ledová tříšť s čili, káva s čili, …
Co se týče doby,  kdy jedí, tak snídaně je obvykle kolem jedenácté, je to většinou tortilla se sýrem – „Quesadilla“, tortilla plněná smaženými vajíčky, párky „salchichas“   a ovoce (mají tady spoustu manga, papáyu a žlutý  meloun.)
Celé dopoledne většinou nic nejedí a oběd mají kolem čtvrté hodiny. Místo polévky, nebo předkrmu,  mají nějaké normální jídlo, takže mají dva hlavní chody a místo sladkosti si dají ovoce.
Večeří tak po jedenácté hodině v noci, obvykle až tak před dvanáctou, a jejich večeře je  toast, nebo smažená vajíčka.
Opravdu odporné jídlo, ale pochoutka Mexičanů je takzvaný „Esquitel“, můžete ho koupit snad v každé ulici u pouličních prodavačů jídla. Vypadá to asi takhle -  vezmou plastový kelímek, na dno dají vařenou kukuřici, napatlají na ní vrstvu majonézy, postrouhají citrónovou kůrou, další vrstvu kukuřice, další majonézu, citrónovou kůru, pokapají to šťávou z limetky a posypou ČILI. Fuj.
Dále:
Mexičané si nikdy v domě nesundávají boty, klidně celý den chodí v kozačkách po domě, do koupelny, do pokoje a bez ostychu si v nich lehnou i na pohovku.
Mluví a smějí se strašlivě nahlas. Když slyšíte někoho doma mluvit, nebo se smát, je to jako by vám to mělo utrhnout uši (až na naší hospodyni Julii, která mluví potichu a není jí rozumět ani slovo), a o to horší je to na místech, kde se sejde víc Mexičanů a snaží se navzájem překřičet.
Všichni Mexičané jsou strašně přátelští, takže když jdou po ulici a potkají někoho alespoň trochu známého, obejmou se, a dají si pusu na tvář. Když Mexičan přijde na návštěvu a zná alespoň jednoho člověka, obejde všechny v místnosti a pozdraví je pusou na tvář, a ikdyby se zdržel třeba jenom dvě minuty, udělá to samé i na odchodu.
náš pes Zucky

úterý 2. srpna 2011

la vida en méxico.

Každý kdo někdy navštívil Mexiko tvrdí, že Mexičané jsou mnohem komunikativnější, přátelštější a milejší, než všechny ostatní národy světa. Svým způsobem jsem o tom dost pochybovala. Jejich tvrzení se mi ale utvrdilo už na letišti v Chicagu, odkud jsem letěla přímo do Mexico city. Předešlé hodiny mého cestování se lidi starali sami o sebe, a když viděli, že se taháte s třemi dvacetikilovými kufry, maximálně se na Vás soucitně usmáli. Když jsem přišla do gatu B20, přeplněného mexickými turisty čekajícími na let zpátky domů, všechno bylo jinak. Všichni se začali přátelsky zajímat o to, kam jedete, a přát Vám hezkou cestu,  ( anižby Vám tajně strčíli do tašky balíček s kokainem.)
Když se mě na celnici zeptali jestli mluvím španělsky a já odpověděla "un poco", protože moje španělština taková opravdu je, zjistila jsem, že to byla chyba. Paní na přepážce mi bez ostychu začala něco vysvětlovat ve španělštině "muy rápido" a když mi dala pokyny, ve kterých jsem rozuměla stěží každému pátému slovu, moc jí nepotěšilo, když jsem na ní koukala s výrazem, který říkal  "no comprendo" .Sebrali mi vozík na kufry a tak jsem zůstala bezradně stát u východu z letiště, naštěstí se zanedlouho objevili lidé držící velký nápis "VÍTEJTE" a byla jsem zachráněna.

Projeli jsem kolem největších pamětihodností Mexico city a asi po půl hodině jízdy po dálnici jsme se objevili v typicky mexickém městě Toluca. Staré domy, pouliční prodavači ovoce. Už jsem se v duchu smířila s představou, že budu bydlet v typicky mexickém obydlí bez omítky, načež jsme zahnuli do postranní ulice. Stáli jsme před obrovskou branou, zatroubili jsme, a přiběhl mexičánek v zelené uniformě, který nám otevřel  a objevili jsme se ve čtvrti úplně odlišné od těch na začátku města. Krásné barevné domy, velké zahrady. Obě čtvrti oddělovala velká bílá zeď.

Druhý den jsme jeli s mojí starší sestrou se podívat do městaa vyzvednout mladší sestru z hodiny francoužštiny.Zanedlouho jsem zjistila, že moje šaty po kolena nejsou dost dlouhé na chození po mexických ulicích a moje blonďatá hlava taky do davu zrovna nezapadá. Naučily mě  pár důležitých slovíček, bez kterých se v mexických ulicích neobejdete.

pondělí 1. srpna 2011

Mexiko. den první

Michigan

Letiště v Chicagu



                                            

Břehy Ontaria

Chicago

Mexico city

mexico, el pais de culturas milenarias
tu decides el color y las ideas

pohled z okna
nuevas hermanas mexicanas