Týden třetí a první sen ve španělštině

Když jsem začala psát tenhle blog, zapřísahala jsem se, že si každý týden najdu alespoň chvíli volného času, abych napsala co je nového, co se se mnou děje. Po prvním týdnu zde jsem zjistila, že to nebude úplně jednoduchý úkol.

Život v Mexiku je totiž dost vyčerpávající, ale krásným způsobem. Pořád se něco děje a občas si i přejete, aby Vás dnes nikdo nepozval na fiestu, protože byste jednou chtěli spát víc než šest hodin a když už si myslíte, že dneska zůstanete sedět doma a dívat se na televizi, tak jste na omylu.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli je ještě něco, kromě jídla, co na životě v Mexiku úplně nemusím.

Po dlouhém přemýšlení jsem přišla na jedinou věc.

Nedochvilnost, aneb "mañana, mañana"

To co se o Mexičanech říká, je v realitě ještě mnohem horší.

Neříkám, že jsou všichni takoví, ale valná většina obyvatel, přinejmenším mého města, určitě. Když mi moje rodina řekne, že vyrážíme do školy v sedm nula pět, protože vědí, že mexická doprava Vám jinak neumožní do školy přijít včas,  a  nedočkavě připraveni přešlapujete u dveří v daný čas a doufáte, že vyrazíte opravdu pět minut po sedmé, dočkáte se jedině zklamání.  Vyrazíte nejméně o deset minut později a v půl, kdy začíná škola, pořád sedíte v autě, uvízlém v koloně aut, ve kterých sedí ostatní spolužáci. Polovina lidí ze třídy pak není vpuštěna na hodinu, protože pokud se zpozdíte o více než pět minut, nemáte právo se připojit k vyučování. Oni si z toho ale nic nedělají, a jdou se nasnídat do školní kafeterie.

20. srpna

První distriktní konference

V sobotu jsem se potkala se všemi ostatními výměnnými studenty z D.F. (Mexico city) a okolí.

Konference se konala v centru hlavního města a my přišli, jak jinak, než o čtvrt hodiny později.

Naštěstí to nikdo ani  nepostřehl. Postupně se představili studenti z různých zemí. Německo, Francie, Spojené státy, Brazílie, Taiwan, Kanada, Estonsko, Finsko, Japonsko, a protože jsem jediná studentka z České republiky, všichni si ze mě dělali legraci, že se na mě určitě zapomene. A stalo se.

Potom pro nás Rotary připravilo mexický oběd a tančili jsme na typické tóny mexických hudebníků „MARIACHI“.

¨

Exchangers

Toluca

mexičtí hudebníci

Mariachi

District 4170

Pia, výměnná studentka z Německa

Pia a Karin, výměnná studentka z Estonska

Umyjte si ruce před jídlem a po záchodě

První sen ve španělštině

Hodně ex-výměnných studentů mi říkalo, že budu dostatečně sžitá s Mexikem, až se mi bude zdát sen ve španělštině. A je to tady. Dneska se mi zdálo, že jsem se vrátila zpátky domů a všichni tam mluvili španělsky, a já jsem brečela, protože mi přišlo, že jsem byla v Mexiku strašně krátkou dobu. Dneska jsem byla opravdu ráda, že jsem se probudila a byla jsem zpátky ve své mexické posteli.




Tři týdny v Mexiku

Despedida

Rozlučková párty mojí host.sestry

8. srpna

První školní den

Puebla